Většina dětí nejspíš bude souhlasit s tím, že škola není zrovna příjemné místo. Musíte zde poslouchat pokyny učitele, nesmíte se bavit a je nutné se soustředit na výklad, i když vás vůbec nebaví. Už to by stačilo odradit i leckterého dospělého. Ovšem mnohdy se k tomu přidává i šikana, což celou situaci mnohonásobně zhoršuje. Zvláště proto, že se s ní v podstatě nic nedělá.
Pokud sledujeme televizní zprávy, pak víme, že se o ní mluví již mnoho let. Nejedná se tedy o nic nového. Proto je smutné, že se nám ji ještě nepodařilo alespoň zmírnit. Naopak, zdá se, že neustále narůstá. Jistě, mnozí tvrdí, že to utužuje charakter a člověka to zocelí, psychologické studie však jasně tvrdí, že šikana v dětském věku může člověka natrvalo poznamenat, a způsobovat mu velké problémy i v dospělosti. Je pak otázkou, proč se s ní v podstatě nic nedělá.
Jednou z hlavních příčin je neochota škol, či spíše ředitelů a učitelů, přiznat, že tento problém vůbec existuje. Pokud by totiž řekli, že na jejich škole jsou případy šikany, mělo by to na danou školu velmi negativní vliv. Rodiče by tam své děti nechtěli dávat, a jelikož škola dostává peníze za každého přijatého žáka, je to něco, co si nemohou dovolit. Učitelé jsou navíc mnohdy příliš přepracovaní a špatně placení, než aby ještě řešili případy šikany.
Dále je tu fakt, že povinnost hlášení šikany a její řešení není nijak řešena zákonem. Školy tak nad ní mohou mávnout rukou a jen si říkat, že jim se nemůže stát, že například kvůli šikaně spáchá žák sebevraždu, nebo se o ni pokusí. Když se to pak stane, všichni zůstávají s otevřenou pusou, byť o daném problému věděli již dlouho.
Co by se tedy mělo dělat? Rozhodně by pomohlo, kdyby povinnost řešení šikany byla stanovena v zákoně, stejně jako metodika, jak si při tom počínat. A také aby školy, ve kterých se objeví, byly nějakým způsobem postihovány. Jen tak totiž dojdeme nápravy.