Přátelství s muži

Já vždycky jsem si říkala, jaké to je, kdybych byla muž. Moje rodina mi říká, že jsem blázen, jestli mu mám prý jít k nÄ›jakému lékaÅ™i nebo psychiatrovi, že prý prý stále pÅ™emýšlím nad tím, jaké to je, kdybych já byla muž. Jenomže co je na tom Å¡patného? Já si myslím, že je to úplnÄ› normální, že tÅ™eba každý ÄlovÄ›k pÅ™emýšlí nad tím, jaké by to bylo, kdyby mÄ›l jiné pohlaví, protože v dneÅ¡ní dobÄ› je straÅ¡nÄ› populární, když lidé tÅ™eba říkají, že jsou nebinární a podobnÄ›. Abych se pÅ™iznala, tak já mám opravdu hodnÄ› přátel, kteří jsou pánové. Jenomže nejhorší je, že já jsem nezadaná. A tak tÅ™eba když ke mnÄ› domů pÅ™ijde tÅ™eba návÅ¡tÄ›va a jsou do toho tÅ™eba dva pánové, opravdu jenom kamarádi, tak vždycky se u nás na vesnici zaÄne Å¡uÅ¡kat, že se scházím se dvÄ›ma muži najednou anebo že už mám partnera.

PÅ™itom já jsem už Å¡estým rokem sama. Vůbec nikoho nemám, nemám žádného partnera a s nikým se nescházím, ale stejnÄ› se tady o mnÄ› na vesnici říká, že jsem nÄ›jaká divoká žena a že si stále domů tahám nÄ›jaké muže. Já mám asi tak deset nebo dvanáct přátel a kteří jsou muži. Zbytek jsou ženy, a tak absolutnÄ› nechápu, proÄ bych si já k sobÄ› domů nemohla pozvat kamarády, i když to už jsou muži, jsou to pánové normálnÄ› sluÅ¡ní pánové, kteří jsou tÅ™eba zadaní.

Nebo ženatí anebo už mají vlastní rodiny, kolikrát třeba za mnou také přijde rodina. Můj kamarád se svou manželkou a všichni tři jsme kamarádi a vůbec nám to nevadí. Proto mě tohle opravdu drásá nervy, když si třeba někdo myslí, že mám dva nebo tři milence, tady asi jde vidět, že všichni ti starší lidé, ti důchodci si myslí, že vlastně přátelství mezi mužem a ženou být nemůže, jenomže u nás jsou takhle je. Protože já jsem vlastně vyrůstala v ulici, kde byli samí kluci a neměla jsem tam skoro žádnou kamarádku, takže naše přátelství s muži nám vydrželo. Já samozřejmě na tom nevidím vůbec nic špatného.